Živá strava pro těhotné a kojící maminky i pro děti

O živou stravu je dnes čím dál větší zájem a jsem ráda, že o ní velmi často uvažují i rodiče s ohledem na výživu svých dětí. Dětská výživa je téma velice citlivé. Všichni cítíme, že jde o výchovu budoucí generace a to v období, kdy je nejvíce ovlivnitelná fyzicky i psychicky a kdy za ni máme odpovědnost právě my rodiče. Sice se zdá, že jsou tu různé instituce, které nám mohou do značné míry pomoci, ale ve skutečnosti je jen na nás, jakou vybereme pro dítě školu a školku, kterého dětského lékaře, čím budeme dítě živit, jestli půjdeme v péči o tělo i ducha ve vyjetých kolejích nebo zvolíme vlastní cestu a jak v tom všem půjdeme dítěti příkladem. A s lehkým úsměvem dodávám: V tom všem bychom měli chodit uvolněně, s klidem a radostí v duši, aby i naše robátka byla klidná a vyrovnaná. Jsme přeci jednou rodiče, tak to samozřejmě hravě zvládneme!

Nevím, zda to dnešním rodičům ulehčím, ale přesto uvádím pár otázek, se kterými se ve své praxi setkávám a odpovědi, které mi dle mých zkušeností připadají správné. (Nejsem lékař, řídím se jen svou zkušeností, intuicí a logikou věci.)

 

Nemohu dítěti ublížit, když je budu živit od začátku stravou tepelně neupravenou? Syrové jídlo bývá přeci obtížně stravitelné a dítě ještě nemá plně vyvinutý trávicí trakt.

Proč bychom měli jako první příkrm dávat dítěti něco vařeného, když mateřské mléko je také syrové. A ne zcela vyvinutému trávicímu traktu pomůžeme už tím, že pečlivě vybereme, co dítě ochutná jako první, druhé atd. a také když mu nedáme hned všechno najednou. A proč mu dávat chléb, když škodí i dospělým? A ostatně všechna mláďata v přírodě začínají též stravou syrovou, nikdo jim nevaří…

 

Mohu v době těhotenství změnit svou stravu?

I přidání syntetických vitamínů je změnou stravy. Taková změna však je obvykle naordinována lékařem a tak se nad ní málokdo pozastaví. Různé těhotenské chutě a nechutě jsou naopak přímo voláním těla po změně stravy. Jenže naše tělo má jako prostředníka ke sdělení jen naši mysl. A ta neumí požádat o nic jiného než o to, co zná. Proto se někdy musíme zamyslet tam, kam už naše intuice nesahá, a pomoci ty chutě správně „přeložit“. Máme-li stále chuť na sladké, možná potřebujeme víc ovoce – glukózu v něm obsaženou potřebuje miminko pro vývoj mozku… a máme-li chuť na čokoládu, možná nám chybí hořčík nebo jiný minerál v ní hojně obsažený. A mnohem víc než čokoláda z praženého kakaa se spoustou cukru a nevhodných tuků nám pomůže listová a naťová zelenina, která to dobré z čokolády obsahuje také + mnohé navíc a v mnohem přijatelnější (stravitelnější a využitelnější) formě. (Když si dám zelenou „Pampeliškovou kávu“[1], pookřeju a přejde mě mlsná.)

S jednou mou milou známou jsem se kdysi po delší době potkala na jarmarku u živé stravy. Divila se, nevěděla, že takto jím, všechno pro ni bylo nové. Uvítala však mou tehdy jen malou brožurku s pár recepty a s tím jsme se tehdy rozloučily. Asi po dvou letech jsme se potkaly znovu. Mezi tím otěhotněla a porodila syna. A k mému překvapení mi začala vyprávět, jak během těhotenství dostala najednou chuť na zeleninu. Vytáhla tehdy můj sešit a začala zkoušet některé saláty. A moc jí chutnalo. Říkala si: „To mé dítě, to je snad nějaký vitarián!“

Narodil se jí kluk jako buk a po půl roce kojení si začal s maminkou pochutnávat na šťávičkách, ovoci a zelenině. Nejraději prý má všechno zelené! A i jinak překvapuje neobvyklými chutěmi. Např. u pomerančů má rád, když nejsou zrovna dokonale oloupané. Ono totiž to bílé pod kůrou obsahuje užitečné bioflavonidy (samozřejmě zejména u pomerančů v bio kvalitě). Jako by to věděl dřív, než máma!

 

Jak tedy na změnu výživy v těhotenství?

U většiny z nás platí pomalu a postupně. Čím dříve se změnou začneme, tím obvykle lépe; hlavně ale každý podle sebe. Intuice, i rozum jsou důležité: jsme-li na něco navyklé, tělo už nemusí umět říct, co skutečně potřebuje a co mu škodí.

Je vhodné začít s jedinou věcí (ať nás překotná změna nevyčerpá psychicky ani fyzicky, ať si ponecháme radost z objevování a zkoušení nového). Např. před večeří či obědem zařadit trochu zeleninového salátu či pár kousků syrové zeleniny. Nebo vynechat večerní kávu či čokoládu, a nejlépe ji nahradit, třeba nápojem ze zeleného ječmene. A když si zvykneme, zase 1 věc přidat či ubrat… (Postupně můžeme odstraňovat cukr, mouku, mléko, případně maso; postupně přestávat s tepelnou úpravou – navyknout si každé jídlo začínat něčím syrovým).

 

Můžeme se začít řídit pár základními pravidly:

  1. Jezme dopoledne ovoce a odpoledne zeleninu. Listovou zeleninu a natě si můžeme dát kdykoli a k čemukoli v jakémkoli množství.

 Tohle základní pravidlo může být naprosto postačující. Pokud ale nechceme přejít na čistě živou stravu naráz, což v těhotenství nebo během kojení většině lidí nedoporučuji, hodí se ještě několik dalších pravidel:

  1. Ovoce jíme zásadně zralé, syrové a samotné. S ničím je nekombinujeme s výjimkou listové zeleniny a snad i malého množství oříšků (spoustě lidí a obzvlášť dětem může prospět i syrový žloutek z dobrého chovu).
  2. Máme-li chuť na sladké, jíme je mezi 9. a 11. h, kdy je aktivní slinivka břišní, která produkuje trávicí enzymy a inzulín. Řepnému (i třtinovému) cukru se však raději vyhýbejme úplně. Pokud jsme si dali něco sladkého, ovoce už pak raději nejezme nebo alespoň s dvouhodinovým časovým odstupem.
  3. Máme-li hlad či chuť na těžké či kombinované jídlo (maso s bramborem apod.) lépe se stráví v době oběda (mezi 13. a 15. h, kdy je aktivní tenké střevo) než později. Před tímto jídlem opět velice prospěje jakákoli syrová zelenina (třeba i půl papriky).
  4. Po 15. h (aktivní je močový měchýř) a ještě spíš po 17. h (doba aktivity ledvin) už jezme jen lehká jídla. Ideální je zeleninový salát s raw olivami, pomazánky z máčených oříšků se zeleninou… V tuto dobu jsou nevhodná jídla sladká, slaná, tučná, kořeněná, ale i čaj (o kávě, alkoholu a kouření ani nemluvě). A pokud na salát opravdu chuť nemáme, lepší než „dietní“ kuře s rýží budou jáhly s dušenou zeleninou nebo ryba se zeleninou syrovou či připravenou v páře.

 

Co tedy jíst v těhotenství, při kojení, co dávat dětem?

Teď bude řeč spíš o dětech. Pro dospělé včetně těhotných a kojících platí to samé, jen pořadí přidávání nových jídel může být zcela individuální. (Komu by např. ovoce z počátku způsobovalo nadýmání, začne zeleninou apod.)

 

Jako první je ideální ovoce – zralé, syrové a samotné

Neobsahuje téměř žádné antinutriční látky (na rozdíl od zeleniny, o luštěninách či obilí nemluvě)

má spoustu glukózy pro výživu mozkové a nervové tkáně (a také pro červené krvinky, oční sítnici a ledvinovou a kostní dřeň, které si umějí brát energii téměř výhradně z glukózy)

je v něm spousta té nejlepší vody (neprošla vodovodním potrubím ani PET lahvemi, neobsahuje tedy PBC, nejsou v ní anorganické – pro tělo nevyužitelné minerály, zato na sebe váže spoustu výživných a ideálně využitelných látek).

(Pokud dítě ještě pije mateřské mléko a k tomu jí jen ovoce, nemusí už ani moc pít – pokud není extrémní horko, ale pak by si zřejmě řeklo samo. Malému dítěti vodu nabídneme, ale nenutíme. Ideální jsou čerstvě lisované ovocné šťávy.)

obsahuje vitamíny, minerály i další výživné látky v ideálních poměrech a ideálně využitelné a co tělo zrovna nepotřebuje, to díky přírodní formě zdroje dokáže bez námahy vyloučit. Např. životně důležitý vit. C, který si naše tělo nedokáže samo vyrobit (mnozí jiní živočichové si jej syntetizují v těle) – jeho skutečná potřeba je dnes značně podhodnocena, možná díky tomu, že dostatečné dávky vit. C braného v tabletách by nám brzy způsobily ledvinové kameny. (zdroj: Karel Machala Géniové na prahu nové medicíny – kap. Linus Pauling). Vit. C působí proti rakovině a všem chorobám a poškozením tkání vč. zubů, dásní…, buduje imunitní systém, urychluje hojení ran, pomáhá proti anemii, zlepšuje paměť… pomáhá čistit tělo, pomáhá i od následků chemoterapie…)

Obsahuje také vlákninu. Té ale není příliš mnoho (i díky vysokému obsahu vody) a její velkou část tvoří pektin – stravitelná rozpustná vláknina.

Obsahuje spoustu enzymů – pro trávení, metabolismus (budování tkání i odbourávání opotřebovaných buněk, uzdravování).

Díky tomu se ovoce tráví skoro samo. Strávené je ideálně využito a zbytek se vyloučí.

 

Další v pořadí přichází zelenina - brzy na jaře, kdy sezónní ovoce ještě není, může být i prvním příkrmem

jako první bývá nejvhodnější mrkvová šťáva a k ní se dají postupně přidávat další druhy:

  • šťáva z červené řepy a okurky
  • šťáva ze salátu, ze špenátu…
  • šťáva petrželová, celerová, případně tuřínová atd.

Šťávy pijeme samotně a před jídlem (nejlépe na lačno, ale pokud se nepovede jinak než po kojení, tolik to nevadí. Pokud bychom dali zeleninovou šťávu po zeleninovém jídle (NE po ovocném!), ředíme trávicí šťávy a trávení může trvat déle. Jelikož ale šťáva obsahuje i enzymy potřebné k trávení, je pořád lepší zapít jídlo zeleninovou šťávou než vodou, jen bude šťáva v těle možná hůř a s větší námahou využita než na lačno.)

Ovoce a zeleninu ani jejich šťávy spolu pokud možno nekombinujeme.

Zeleninové šťávy se tráví rovněž samy a platí o nich to, co o ovoci. Navíc mají i výhody syrové zeleniny:

větší množství bílkovin – množství odpovídající nebo i přesahující množství bílkovin v mateřském mléce

sacharidy, tuky a vláknina jsou rovněž obsaženy ve zcela vyhovujících poměrech a složení.

Zelenina syrová a rozmanitých druhů je ideální výživou pro svaly, kosti, zuby i pro ostatní tkáně.

Krom vitamínů, minerálů a enzymů má ovoce a zelenina i spoustu známých a neznámých ochranných a nutričních látek, které zajišťují:

  • průběžné a ideální čištění celého těla (ještě více platí o ovoci)
  • ochranu před volnými radikály a tedy i před rakovinou a degenerací tkání
  • ochranu před genovým poškozením
  • mnohé z nich mají přímo protirakovinné účinky
  • pomáhají ideálnímu růstu a vývinu, pečují o mozek, krvetvorbu (např. kyselina listová – vit. B9 v listové zelenině, ale hlavně červené řepě…, vit. B12 ve fermentovaných potravinách, mořských řasách)
  • léčí akutní i chronické choroby – odhleňují, mnohé mají antibakteriální i antivirové účinky, pomáhají proti kvasinkám, plísním…
  • pomáhají budovat imunitu
  • Pomáhají opravovat poškozené buňky – např. kyselina listová

Dva z nejvýživnějších druhů zeleniny jsou mrkev a červená řepa. Mrkev má velice vyrovnané a komplexní složení a kromě betakarotenu – silnému antioxidantu a potravě pro oči obsahuje výživné látky skutečně pro celé tělo. Červená řepa je unikátním zdrojem kyseliny listové a zřejmě zejména díky ní jsou např. Zakavkazské národy tak dlouhověké. Jsou to však jen dva příklady. Je nanejvýš vhodné jíst zeleninu v druhově co nejširším zastoupení a samozřejmě co nožná nejlépe pěstovanou.

Ořechy a olejnatá semena v malém množství (malá hrst denně úplně stačí) a nejlépe máčená a klíčená. Obsahují kvalitní tuky. Např. Vlašské ořechy a lněné semínko mají velký obsah omega 3 nenasycených mastných kyselin potřebných pro mozek a nervovou tkáň, ale i pro imunitu, regulaci srážlivosti krve, pružné cévy, správnou výši krevního tlaku, cukru a cholesterolu…

Dále jsou nesmírně důležité např.: mrkev, petržel, celer, okurky, ale také avokádo…, avokáda však tolik být nemusí, obvykle stačí ½ až 1 denně a určitě nemusí být každý den – lze je třeba prostřídat s oříšky. Opět zde platí, řiďme se svým tělem, svými pocity…

-----------------------

Zvláštní kategorii tvoří listová zelenina

dá se kombinovat s ovocem i zeleninou i s čímkoli jiným

Syrová listová zelenina je snad to nejdůležitější. Obsahuje chlorofyl (a železo) pro zdravou krev a zvláště všichni, kdo nejedí maso, by si ji měli hojně dopřávat, aby nebyli anemičtí. Je ideální pro krvetvorbu ale má i vápník a hořčík pro zdravé kosti, zuby, nehty, vlasy, je důležitá pro veškeré buňky a tkáně. I kyselina listová v ní obsažená (vit. B9) je nesmírně důležitá zejména v těhotenství pro vyvíjející se plod, ale i při kojení pro dítě i matku a kdykoli později. Kyselina listová totiž podporuje tvorbu nukleových kyselin v jádrech buněk a tím ovlivňuje vývoj celého těla a všech tkání včetně mozkové a nervové, krevních buněk atd. Mamince to pomáhá v jejím léčení a regeneraci a v tom, aby potřebné látky nebyly brány z jejího těla „na dluh“ – na její úkor. U dospělých má vliv hlavně na regeneraci, ozdravování, zpomalování stárnutí.

Listová zelenina má silně zásaditou reakci – vyrovná kyselé působení většiny naší stravy, léků, stresu, celého životního stylu

Chceme-li od listové zeleniny (a nejen od ní), aby nám dodala železo – zlepšila krvetvorbu, krevní obraz… vyvarujme se zejména společné konzumace s mlékem a mléčnými výrobky. Železo se společně s přemírou anorganického vápníku z pasterizovaného mléka nevstřebává.

 

Žloutek

Může se zdát, že se jedná o potravinu nad míru rizikovou. Vezměme si však, že bakterie, viry, spóry plísní… jsou všude, volně létají vzduchem. A přesto neonemocní všichni. Jen někteří. Onemocní ti, kdo jsou zrovna oslabeni, kdo se nevhodně živí, jsou vystaveni vysoké míře stresu, jsou přetíženi, mají nedostatek spánku, mají vyšší dědičné zatížení, žijí v celkově horším prostředí, nezdravým způsobem života… To vše buduje ideální prostředí pro život a množení bakterií, virů, kvasinek, plísní… Nic ale nedokáže trvale přežívat bez potravy nebo v nevhodném (pro tyto patogeny zásaditém) prostředí. Proto se i salmonela uchytí spíše tam, kde ji dobře živíme (odpadem z konzumace cukru, pečiva, pasterizovaného mléka…).

Přes všechna rizika má pro nás syrový vaječný žloutek ideální složení. Vaječný albumin je velice podobný laktoalbuminu – hlavní bílkovině mateřského mléka a proto má pro nás ideální složení aminokyselin – z jeho aminokyselin si nejsnáze poskládáme bílkoviny našemu tělu vlastní.

Zároveň obsahuje vhodný tuk včetně cholesterolu, který v jeho tepelně nezpracované formě potřebujeme na stavbu buněčných membrán (stejně jako fosfolipidy – další tuková složka). Dále má cholesterol v těle protizánětlivé účinky, podílí se na tvorbě některých hormonů atd. Ostatně 4/5 množství našeho cholesterolu si tělo samo vyrábí.

Žloutek je zásobárnou živin pro vyvíjející se zárodek. Obsahuje všechny vitaminy kromě vit. C, tedy i nedostatkové vitaminy B12 a K, především však vit. A (pro kůži, oči, sliznice…) a D3 pro zdravé kosti a zuby.

Přesto však pro nás zřejmě vejce nejsou nezbytně nutnou součástí stravy, stejně jako nepotřebujeme jakékoli mléko v období po odstavení (po 3. roce věku). I tak jsem přesvědčena, že syrové žloutky vajec slepic z dobře živeného a převážně venku drženého chovu mohou zejména dnešním dětem prospět.

Konzumovat se dají jako součást zeleninových dresinků, ale i zamíchané do pomerančové šťávy s medem (1 sklenice šťávy/1 žloutek/1lžička medu nebo sirupu z agáve) – takto bude dětem určitě chutnat a vynikající je jako součást banánové zmrzliny (1 žloutek na 1-2 mražené banány – rozmixovat) po zahřátí na 37°C vznikne ze zmrzliny vynikající koktejl stravitelný i pro sedmi měsíčního kojence.

Kombinovat lze s veškerou zeleninou i s ovocem (u ovoce to ale může být individuální, je třeba vyzkoušet) a dá se dobře kombinovat i se sacharidy (klíčená pohanka, fermentované obilniny[2]). Nevhodná je kombinace s jinými tuky (ořechy a jiná olejnatá semena a oleje, avokádo; ani domácí majonéza není vhodná pro malé děti; majonéza v uleželém salátu Colleslaw by vadit nemusela – částečně prošla fermentací a je předrozložena/přetrávena enzymy ze zeleniny).

 

Ořechy, semena

Přidáváme je postupně a po malých dávkách, nejlépe upravené máčením či klíčením a pak mixované – ve formě ořechových mlék a sýrů…

nejlepší jsou vlašské ořechy, konopné semínko, lískové oříšky, lněné semínko (klíčené), ostatní alespoň máčené, případně ve formě semínkových sýrů

 

Avokádo

Pro těhotné je ideální, obvykle stačí ½ avokáda na porci. Kombinuje se se zeleninou, ale může přijít i do ovocného salátu nebo smoothie, což je třeba vyzkoušet (někomu může kombinace s ovocem vadit i když je samo avokádo ovocem avšak se zcela výjimečným složením).

Pro děti je též vhodné, avšak ne jako první příkrm. Přidávat ho začínáme postupně po malých dávkách např. rozmixované s jablkem nebo se špenátem a okurkou, příp. i s řapíkatým celerem. Nebo jako součást mrkvového salátu. Jeho dávky postupně zvyšujeme a začínáme třeba 1 lžickou.

1. setkání s avokádem je nejlepší jako součást oběda – mezi 13. a 15. h (zimního času).

Avokádo je bohatým zdrojem minerálních látek draslíku, mědi, hořčíku, fosforu a vitaminů C, E, K, H, B3 a B5( kyseliny pantothenové). Dužina obsahuje kyselinu olejovou, palmitovou (nasycená s dlouhým řetězcem) a linolovou. Obsahuje velké množství tuků (ca 15%) i bílkovin (18 aminokyselin a zřejmě všechny esenciální), proto je pro malé děti (do roka) hůře stravitelné. V malých dávkách a vhodných kombinacích si na něj ale určitě mohou zvykat už dříve. Vynikající je i jako součást kašičky z rozmrazeného banánu a špenátu.

 

Oleje

Nejlepší jsou jako součást plodiny, ze které pocházejí. Kombinujeme je zejména se zeleninou

 

Slazení

přirozeně není potřeba. Sladké je ovoce a je lepší si na přemíru sladkého nezvykat. Ideální není ani med a sušené ovoce. Používáme je spíše později, když děti začnou pokukovat po sladkostech, které mají ostatní, jako náhradu těchto sladkostí (k výrobě vánočního cukroví…) a aby věděly, že to zdravější je velmi chutné i aby měly ostatním dětem co nabídnout.

(Datle, fíky, rozinky, meruňky, goji…) – vždy je vhodné předem je namočit

Pozor na kvalitu (plísně, tepelná úprava, přidaná glukóza, síření…)

Ideální není ani med, ale děti jej zvládnou mnohem lépe než dospělí.

Další přírodní sladidla: agávový sirup – Life Food a Iswari; Yacon sirup, datlový sirup, javorový – obvykle bývá vařený…

Stévie – ideální sladidlo pro dospělé a zejména pro ženy, zvláště pak v období těhotenství. Jsou to sušené listy rostliny – zcela přírodní – a nebbsahují snad žádný cukr – sladká je zde bílkoviny. (Ženy by v těhotenství měly ze sladkého používat jen ovoce a snad nevadí mražené (i čerstvé) banány – zřejmě kvůli snadnému rozvoji poševních infekcí. Toto opatření spolu s postupným vynecháním pečiva a mléka (masa) pomůže tomu, že se v těle obecně nebude dařit infekcím a matka a dítě např. nebudou vystaveny zbytečnému a riskantnímu vlivu antibiotik…

 

luštěniny

konzumujeme nejlépe klíčené. Jsou to semena a ta už z principu obsahují enzymové inhibitory i spoustu dalších antinutričních látek. Část z těchto látek se rozkládá varem, ale zároveň se zničí naprostá většina užitečných výživných látek. Při klíčení se rozloží většina látek antinutričních  a výživné látky dokonce přibývají. Jedná se zejména o vitamin C a vitaminy skupiny B (včetně vit. B12). Při delším klíčení, kdy se objevují zelené lístečky, rostlinky vytvářejí i chlorofyl. Tím víc jsou prospěšné i pro krvetvorbu…

Nejstravitelnější je mungo – po malých množstvích (lžička) je můžeme postupně zařazovat již okolo 1 roku věku. Množství zvyšujeme pomalu podle snášenlivosti a preferencí dítěte.  Další v pořadí je klíčená čočka, která má pro nás velice výhodné složení aminokyselin. Její bílkoviny jsou proto velice dobře využitelné pro stavbu naší svalové hmoty, ale potřebujeme je i pro imunitu… Obsahuje také významné množství kyseliny listové. Klíčenou cizrnu bych však zařazovala až nejdřív od 3. roka věku (je hůře stravitelná a má pro nás méně výhodné složení).

Fazole a zejména sóju však raději nekonzumovat vůbec. Obsahují příliš mnoho antinutričních látek, které se nerozloží ani klíčením. Sója má pro nás navíc nevhodné složení tuků a bílkovin a pro člověka je příliš koncentrovanou potravinou (původně se jedná o potravinu krmnou).

 

Obilí

Obilí pro lidi původně určeno není. Živí se jím někteří hlodavci a někteří ptáci (ti, kteří mají volátko, ve kterém je teplo a vlhko k probuzení enzymů k činnosti. Jako by byl nastartován proces klíčení, semínka jsou lépe využitelná).

Obilí obsahuje lepek, který obaluje klky ve střevech, čímž brání vstřebávání výživných látek. Zároveň zůstává dlouho na střevní stěně přilepen spolu s různými zplodinami metabolizmu, čímž napomáhá vstřebávání toxinů. I samotný lepek pro nás bývá alergenem a příčnou nejrůznějších chorob a zdravotních poruch.

Škrob způsobuje ekzémy, lupénku…, zahleňuje, poškozuje i štítnou žlázu, ucpává střeva. Je velice těžko stravitelný (je to velká ve vodě nerozpustná molekula).

 

Cukr řepný, ale i přírodní, třtinový, zejm. rafinovaný

Cukr je vzat z původní plodiny. Je zbaven vody a ostatních výživných látek a vlákniny. Proto způsobuje hyper a následně hypoglykémii, poruchy pozornosti, hyperaktivitu, přispívá ke zvyšování krevního cukru, tlaku a cholesterolu. Zároveň okyseluje organizmus a živí bakterie, viry, kvasinky, plísně.

 

Maso

Nejsme masožravci, a proto nemáme dostatek enzymu urikázy potřebného k vyloučení kyseliny močové. Následkem bývá artróza, případně dna. (Velká zátěž pro ledviny)

A ještě pár bodů:

  • zahnívání ve střevech – rozvoj patogenní mikroflóry
  • okyselování – ničení kostí, zubů…, infekční choroby…
  • přemíra tepelně upraveného cholesterolu – obalování inzulinových receptorů – cukrovka
  • riziko metabolického syndromu zejména při konzumaci masa společně se sacharidy

Ideální je kombinace se syrovou zeleninou a co nejkratší doba tepelné úpravy.

nejhorší je kombinace se sacharidy, jen o málo lepší je kombinace s tukem

Nevhodné jsou i kombinace různých druhů bílkovin. Např. maso a mléko se společně špatně tráví a navíc tato kombinace brání využití Fe v těle. Velice nevhodné jsou i kombinace rostlinných a živočišných tuků i tuků nasycených a nenasycených, jednoduše různých druhů tuků. Toho se nevyvarujeme, ani pokud libové maso upravíme na oleji (olej je tuk rostlinný nenasycený, maso vždy nějaký živočišný a zároveň nasycený tuk obsahuje. Proto pokud už maso jíme a upravujeme je společně s tukem, použijme raději sádlo (je živočišné, nasycené a relativně termostabilní) než jakýkoli jiný tuk.

 

Mléko

Jsme savci a poroto je pro nás mateřské mléko po narození nesmírně důležitou a jedinou vhodnou potravou. To platí pro prvních 6 měsíců života. Okolo 6. měs. postupně začínáme s prvními příkrmy a podíl pevné stravy se postupně zvyšuje až asi do 3. roku věku. Pak se dá určitě s klidným srdcem přestat kojit. Pokud to však mamince i dítěti vyhovuje, samozřejmě lze v kojení pokračovat dál. Po odstavení, stejně jako u ostatních druhů savců už žádné mléko potřeba není. Tím méně mléko pasterizované a navíc od jiného živočišného druhu. Kravské mléko je určeno telatům a je ideální pro jejich růst a vývin. Má méně cukru potřebného především pro výživu mozku. Zato má více vápníku a bílkovin (tele do 1 roka svou porodní váhu zdesetinásobí, zatímco hmotnost dítěte se do roka zvýší jen na trojnásobek jeho hmotnosti) krom toho má pro nás nevhodný poměr vápníku (Ca) a hořčíku (Mg). Tyto minerály potřebujeme v poměru 1:1, max. 2:1. V kravském mléce je však na 10 dílů Ca jen 1 díl Mg. A co se stane s Ca, který tím pádem využít nedokážeme? Ideální by bylo jej vyloučit. To je však v tomto poměru a u mléka, které prošlo pasterizací velice obtížné. Minerály již nejsou organicky vázány, jako byly v původní syrové potravině – mají anorganický charakter. Tělo sice část přebytečného Ca vyloučí, ale i k tomu vyloučení potřebuje další Mg, který si bere z kostí a zubů, přesto, že se jedná o minerál nedostatkový. A ostatní anorganický Ca uloží v měkkých tkáních, jako jsou cévy, nervová tkáň včetně mozku a kloubní chrupavky. A takto už od malinka pracujeme na ucpávání cév, křečových žilách, skleróze i artróze a díky odebírání nedostatkového hořčíku zároveň na zubním kazu a osteoporóze.

Mléko zároveň zahleňuje a okyseluje, což na jedné straně připravuje živnou půdu různým mikroorganizmům a na straně druhé nás opět zbavuje Ca a Mg, které jsou potřeba na vyrovnání pH.

Dalším podstatným bodem týkajícím se mléčné výživy je kasein – hlavní bílkovina kravského mléka. Mateřské mléko je mlékem albuminovým. Proto nejsme na trávení kaseinu připraveni – nemáme vhodné trávicí enzymy v potřebném množství. V kravském mléce sice tyto enzymy přirozeně obsaženy jsou, ale pasterizací jsou bohužel zničeny. Proto je pro nás kravské mléko těžko stravitelné a mnoha lidem způsobuje alergie, trávicí potíže, zahlenění a je i karcinogenní. Laktóza (mléčný cukr) často bývá špatně tolerována (což bude zřejmě opět způsobeno pasterizací a nedostatkem enzymů, protože laktózu obsahuje i mateřské mléko a v něm laktóza, pokud vím, nevadí).

Ve skutečnosti však po odstavení (alespoň pokud bylo dítě kojeno do roka a déle) žádnou náhradu za mateřské mléko nepotřebujeme – stejně jako ostatní savci. A i kdyby bylo dítě odstaveno dříve, bylo by mnohem lepší zařadit mléko kozí, které neprošlo pasterizací.

 

A osobní zkušenosti se živou stravou a kojením?

Na živou stravu jsem přecházela, když jsem kojila syna. Bylo mu tehdy 6 týdnů a od narození po každém kojení trpěl kolikami. Bylo mi ho moc líto. Masírování a zahřívání bříška pomáhalo jen na chvilku a navíc jsem věděla, že trpí kvůli mně. Vždyť mi bylo také permanentně špatně a nadýmalo mě snad cokoli, co jsem snědla. A potíže mi dělala hlavně zelenina a ještě víc ovoce. Tehdy už jsem ale věděla, že vinu nenese žádná z těchto zdravých potravin, ale stav mého těla a především mého trávicího traktu kvůli tomu, co jsem od malinka jedla.

Po krátkém rozmýšlení se mi podařilo přesvědčit mého muže ke koupi dobrého odšťavovače a já se pustila do očistné kúry (podrobně popsáno v knize „Nevšední gurmán“). Když se pro něco rozhodnu, jsem obvykle přesvědčena, že to bude fungovat. Účinek, jaký se dostavil, jsem ale rozhodně nečekala.  Synovy koliky přešly už v průběhu očistné kúry! A to se říká, že se maminky v době kojení do podobných věcí nemají pouštět, aby se škodliviny nedostaly do mléka a dítěti ještě víc neuškodily. Jenže synovi bylo dobře a mně také. Přechod na živou stravu sice ještě nebyl stoprocentní. Občas jsme jedli ryby, vejce, smetanu, kozí a ovčí sýry, jáhly, pohanku a výjimečně i žitné placky, ale ca 80% naší stravy tvořila syrová zelenina a ovoce. A cítili jsme se dobře a byli jsme zdraví. A co mi připadalo nejdůležitější, syna jsem v pohodě a zdraví kojila 3 a čtvrt roku (odstavení proběhlo bez potíží – prostě jsem mu to vysvětlila).

Zatímco starší dceru (tehdy se stravou relativně zdravou, ale zdaleka ne živou) jsem nezvládla kojit ani rok a půl. Už v jejím roce jsem byla velice vyčerpaná a pak začaly přicházet chřipky jedna za druhou. První krátká a lehoučká, za měsíc o něco horší, při třetí nebo čtvrté už jsem musela poprosit babičku o hlídání… Pak začaly i veliké potíže s prsy a nakonec asi po roce a pěti měsících kojení jsem dceru musela odstavit.  Byla jsem z toho smutná, ale už jsem to fyzicky ani psychicky nezvládla. Navíc jsem se po celou dobu kojení potýkala s výkyvy v tvorbě mléka. Někdy se zdálo, že je ho málo, jindy bylo zase příliš mnoho a tvořily se zatvrdliny. Po nástupu živé stravy při kojení syna jsem tyto potíže už znovu nepoznala. Mléka bylo vždy akorát a syn byl spokojený.

A navíc se srovnaly i mé letité potíže jako alergie na pyl a prach, bolesti hlavy, suchá pokožka, kolísající hmotnost a spíš sklon přibírat na váze a mnohé další.

Živý organizmus je dokonalý a má skvělou samo-léčící schopnost. Jen je potřeba pracovat s ním, podpořit jej v jeho práci zdravým způsobem myšlení, skutečně zdravou stravou (živou, pro náš druh vyhovující, v ideálním složení, kombinacích a v ideálním množství) a zdravým pohybem a co nejdelším pobytem na čerstvém vzduchu za každého počasí. Zkrátka celým naším životním stylem.

Může se zdát, že je toho mnoho. Někdy člověku může trvat nějakou dobu, než svůj životní styl přebuduje. Ale stojí to za to. A když se to povede (většinou postupně, zvolna, s nadšením objevovat možná zdánlivě nové), člověk obvykle zjistí, že si to báječně užívá, že je mu dobře.

 „Přirozená léčivá síla uvnitř každého z nás je nejdůležitější silou v procesu uzdravování.“ (Hippokrates)

 

Jak na děti, muže, babičky…?

Pravdou bohužel zůstává, že nemůžeme nikoho změnit, pokud on sám nebude chtít. Můžeme být příkladem, můžeme vyzařovat lásku a konstruktivně komunikovat. Výsledek však vždy záleží nejen na nás, ale také na našem protějšku. A jak může vypadat konstruktivní komunikace?

Důležitý je klid a osobní příklad. Zastavme se v sobě… Uvědomme si: „Má cesta není ta jediná a tím méně jediná správná a věci nemusejí jít vždy tak, jak já chci (ani když mám ten nejčistší úmysl/záměr). A přesto:  Vše se děje tak, jak má.“

Zkusme najít (použít) způsob komunikace, který má rád ten, kdo chceme, aby naslouchal. V nouzi může být vodítkem to, čemu bych byl ochoten v podobném případě naslouchat já. Obvykle zahrnuje naslouchání, vstřícnost, empatii, „pochopení“. Ptejme se, vysvětlujme, řekněme, co bychom rádi a proč. Ptejme se: „Mohlo by to být tak a tak…?“

Společně doma uspořádejme věci, režim, pravidla tak, aby to všem co nejvíc vyhovovalo, aby si nikdo nepřipadal stranou, přehlížený… A nejlépe to udělejme ve spolupráci s dětmi. I jich se ptejme a vážně uvažujme o tom, co se dozvíme.

Nejde to přesně tak, jak bych chtěl(a)? Co mi to chce říci, co nevidím…? I druhý rodič/partner má právo na svůj názor i na své omyly a má právo leccos nevidět. Každému se to stává a neznamená to, že jsme špatní. Jsme takoví, jací jsme. Nevím o nikom, kdo by měl naprosto ideální dětství a podmínky v rodině a přesto znám spoustu lidí, kteří vyrostli v báječné bytosti schopné se učit, vnímat ostatní a jejich potřeby, šířit radost a porozumění. Proto věřím, že i naše děti tuto šanci mají i přes všechny nedokonalosti nás rodičů. Dělejme všechno tak, jak nejlépe umíme a zároveň přijímejme chyby své i ostatních s láskou, úctou a respektem. Nenechme si líbit špatné zacházení s námi či našimi dětmi. Rozhodně se vymezujme, ale svému okolí přesto dávejme najevo úctu a respekt. Všichni jsme úžasní a jedineční, všichni si to zasloužíme.

A co pomáhá?

  1. Pochopení a objetí přímo léčí. Objetí nemusí být vždy fyzické, i když je skvělé, když se k němu dopracujeme nebo když je takový přístup u nás běžný. Význam objetí je hlavně v přijetí se vším všudy.
  2. Radost, zábava, kreativita – společně vytvářené hostiny rodinné i pro známé naše i našich dětí, tvoření nových neobvyklých receptů
  3. Zapojme ostatní členy rodiny – děti, partnera, babičky… pokud chtějí

Teprve v okamžiku, kdy si uvědomím, že se události nemusejí dít vždy tak, jak chci a přesto je to v pořádku, pak se mohou začít dít tak, aby byli všichni spokojení. I já.

Srovnat vztahy ve škole/v rodině mohou pomoci i třeba rodinné konstelace…

 

Jak na stravování ve škole či školce?

Škola může být z legislativního pohledu relativně jednoduchá. Děti se ve škole stravovat nemusí, tak obvykle řešíme jediný detail – aby si donesené jídlo mohly sníst spolu s ostatními kamarády ve školní jídelně. A jelikož jsou dnes různé výživové i lékařsky indikované odlišnosti poměrně běžné (bezlepkové diety, alergie, intolerance různých potravin…), personál školy i školní jídelny v zásadě bývá konzumaci doneseného jídla do školní jídelny nakloněn.

V mateřské škole bývá situace jiná. Za zdraví a bezpečnost dětí ve školce plně odpovídají zaměstnanci MŠ a vše je pod přísnou kontrolou příslušného školského úřadu a hygienika. I zde však situace řešitelná je. Záleží především na přístupu rodičů (chápající a mírný přístup pomáhá získat pochopení ze strany školky), na vedení mateřské školy i na jednotlivých paních učitelkách a paní hospodářce, která odpovídá za provoz kuchyně a stravování dětí. Samozřejmě můžeme vstřícnost zařadit do kritérií pro výběr vhodné školky. V neposlední řadě může pomoci i paní doktorka. I mně pomohla, když potvrdila, že se dceři i synovi po konzumaci některých potravin objevuje atopický ekzém a že proto souhlasí s tím, aby tyto potraviny byly z jejich jídelníčku vynechány. Pak už stačilo domluvit se ve školce a od hygienika získat e-mailem vyjádření, že řešení individuálního stravování v MŠ není v jeho kompetenci. Že pouze musí být zajištěno, aby se jídlo donesené z domova při přípravě nesetkalo s jídlem pro ostatní děti – tj. nesmí projít kuchyní MŠ a nesmí být skladováno ve stejné lednici. Jelikož obvykle v MŠ bývá i lednice mimo školní kuchyni, která je vyhrazená pro paní učitelky, může si zde ukládat jídlo i naše dítko a problém je vyřešen. Díky prázdninovému provozu školek mám zkušenosti s více MŠ a všude šla situace vyřešit. Pouze v jedné školce chtěla paní ředitelka navíc mé písemné prohlášení, že za zdravotní nezávadnost synových z domova donesených jídel odpovídám já.

 

A ještě pár receptů, ať si první příkrmy i další jídla dokážeme lépe představit:

 

Zelené pyré z avokáda, špenátu a banánu

¼ avokáda, 1 banán, hrst špenátu (nebo víc - dle chuti)

Banán oloupeme a necháme přes noc zmrazit. Ráno jej vyndáme z mrazničky a necháme rozmrznout (proces můžeme urychlit rozmrazováním v mikrotenovém sáčku ve vodní lázni). Všechny suroviny společně rozmixujeme a hned podáváme.

Staršímu dítěti můžeme vyrobit „Zmrzlinu a'la pistáciová“, pokud banán použijeme ještě mražený.

Doporučuji k ochutnání i dospělým. Přemražený banán je díky škrobu, který se mrazem rozloží na jednoduché cukry mnohem sladší a lépe stravitelný. Opravdová pochoutka!

 

Mrkvový krém s mandlovou smetanou – pro celou rodinu

Suroviny:

300g mrkve

100g petržele

(¼ lžičky curry - pro děti vynechat)

¼ lžičky koriandru

1PL citrónu

1PL olivového oleje

½  avokáda

(1-2 růžičky brokolice)

200g rejuvelacu (voda z fermentovaného obilí) nebo vody

Na ozdobení:

zelená cibulka krájená na kolečka nebo na drobno krájený pórek či pažitka

2 lžíce mandlového sýra (vyrobeného dle receptu v kuchařce Nevšední gurmán na str. 107)

Postup:

  1. Očistíme zeleninu, mrkev a petržel v robotu nastrouháme nebo rozmixujeme.
  2. Do mlékovaru přendáme nastrouhanou mrkev a petržel, přidáme koriandr, citrón, olivový olej a avokádo a rozmixujeme na jemno. Zároveň pomalu zahříváme a kontrolujeme teplotu.
  3. přidáme rejuvelac nebo vodu a dále mixujeme 3min/40°C/rychlost 6(při větším množství bude na ohřátí potřeba delší čas).
  4. Když je směs ohřátá na 40°C, mixujeme 30-40s/rychlost 10 (rychlost pomalu přidáváme).
  5. Můžeme přidat 1-2 růžičky brokolice (s oloupanými kmínky) a rozmixovat 3s/rychlost 6-7
  6. Polévku přendáme na talíře, ozdobíme mandlovým sýrem a zelenou cibulovou natí a ihned podáváme.

Tip: Pro lepší udržení teploty polévky lze talíře předem horkou vodou nahřát.

 

Boršč – též pro celou rodinu

Suroviny:

300 g mrkve

100 g petržele

300 g červené řepy

4 rajčata

1 červená paprika

2 PL olivového oleje

1-2 PL jablečného octa

1-2 PL citronové šťávy

250 g kysaného zelí nejlépe domácího kvašeného bez soli (viz rovněž kniha „NevšednígGurmán“)

(až 1 čl himálajské soli – přejeme-li si a pokud kysané zelí nebylo slané)

250 ml rejuvelacu (rovněž viz kniha „Nevš.gurmán“) nebo vody nebo mrkvové šťávy s řepnou v poměru 3:1

Na ozdobení:

mandlový sýr (viz kniha Nevšední Gurmán) nebo kysaná smetana

zelená naťová cibulka nebo pórek krájené na kolečka

 

Postup:

  1. Hrst kořenové zeleniny necháme stranou. Ostatní mMrkev, petržel a červenou řepu rozmixujeme do hladka.
  2. Přidáme rajčata, papriky, olivový olej, jablečný ocet, citrón (sůl) a dále mixujeme na jemnou krémovou konzistenci.
  3. Vložíme do mixéru mrkev, petržel a červenou řepu, které jsme odložili stranou a rozmixujeme jen tak, aby zůstaly malé kousky.
  4. Přidáme kysané zelí a rejuvelac, vodu nebo zeleninovou šťávu a už jen a zahříváme až na 40°C.
  5. Na tenká kolečka nakrájíme naťovou cibulku nebo pórek.
  6. Boršč nalijeme do talířů (mohou být předehřáté horkou vodou). Ozdobíme mandlovým sýrem nebo smetanou a posypeme cibulkou či pórkem.

Dobrou chuť!



[1] Zmiňované recepty najdete v knize „Nevšední Gurmán – kuchařka pro zdravé tělo i duši“ – k objednání na: www.zdravivnas.cz.

[2] Více o klíčení a fermentaci najdete v knize „Nevšední Gurmán – kuchařka pro zdravé tělo i duši“ – k objednání na: www.zdravivnas.cz.