Časté dotazy

1. Infekční choroby jsou přeci způsobovány viry nebo bakteriemi. Nemám-li tedy silný imunitní systém, který by mě chránil, můžu chytit každou chorobu, kterou potkám a strava v tom těžko zabrání. Jak by mohla strava ovlivnit infekci?

 

Naše strava bakterie a viry opravdu neovlivní. Může však pomoci hned třemi způsoby:

Dodá všechny potřebné živiny v ideálně vstřebatelné formě s co nejmenším množstvím škodlivých látek, čímž pomůže budovat celé zdravé tělo včetně silného imunitního systému.

V těle vyčištěném a dobře živeném živou stravou nebude dostatek „odpadních látek“, jimiž se viry, bakterie, kvasinky, plísně… živí.

Spousta běžných potravin (křen, citrón, cibuloviny, zázvor…) doslova léčí a to bez škodlivých vedlejších účinků. Dodávají tělu živiny, čistí a navíc připraví prostředí, v němž se našim „škůdcům“ nedaří, avšak nám prospívá.

 

2. Nevyčlením se odlišnou stravou ze společnosti?

Viz článek „Psychologické a sociální aspekty výživových odlišností“.

 

3. Jak řešit stravování dětí ve škole a školce? A jak děti ponesou tuto odlišnost?

 

 

Viz článek „Psychologické a sociální aspekty výživových odlišností“.

 

4. Asi bych nevěděl/a co pořád připravovat k jídlu?

 

Všechny začátky mohou skýtat různá úskalí. Jde však hlavně o zvyk. Pomoci mohou např. uvedené recepty a také kurzy „NeVaření“.

 

5. Není to časově náročné?

 

Opět jde hlavně o zaběhnutí rutiny. Rozmýšlení nového nám může nějaký čas navíc zabrat, ale jinak je spíš rychlejší udělat salát než vyrobit svíčkovou nebo bramboračku. Samozřejmě v každém způsobu stravování existují jídla jednoduchá i složitější na přípravu. Rozdíl je zejména v tom, že přejeme-li si doma klíčené mungo či řeřichu… musíme na to myslet nějaký den dopředu. Klíčení však není nic náročného a dá se dobře zvládnout i při zaměstnání a s rodinou.

A pokud jsme doposud byli zvyklí šetřit čas např. objednáváním pizzy po telefonu, vězte, že je možné objednat i salát. A navíc je zde společnost „Ráj chutí“, která se syrovou stravou, její výrobou, rozvozem a cateringem vůbec zabývá.

 

6. A co pobyt v nemocnici?

 

Je pravda, že úraz se může stát vždy, ať jíme sebelépe. (I když zdravý životní styl, se kterým úzce souvisí i „pohodový stav mysli“ velkou část úrazů předem přirozeně eliminuje.) Pak se člověk může stát závislý na dobrotě blízkých, kteří mu do nemocnice budou jídlo nosit. (Není však nutné, aby někdo chodil denně. I v létě většina čerstvého ovoce a zeleniny minimálně 2-3 dny vydrží i bez ledničky a trochu jednodušší jídelníček, zvlášť v době omezené fyzické aktivity, je mnohem lepší než vařená nemocniční strava.)

Může se však přihodit třeba i úraz v zahraničí… Jestliže budeme v bezvědomí, pár dní na nitrožilní výživě nás určitě nezabije. Jakmile však budeme schopni přijímat potravu, zařiďme si jakýkoli způsobem syrové ovoce a zeleninu (nebo alespoň jedno z toho) a živme se co nejlépe, ať pomůžeme procesu uzdravování a nepřiděláváme organizmu práci navíc. I v případě jazykové bariéry a odlišné kultury se člověk mírným, laskavým, ale důsledným jednáním může domoci toho, co je pro něj důležité. Zcela univerzální návod na řešení podobných situací nemám, ale jsem přesvědčena a mé dosavadní zkušenosti potvrzují, že považujeme-li něco za skutečně důležité, obvykle se nám podaří najít cestu, jak toho dosáhnout.

7. A co v restauraci?

 

Dnes se už téměř v každé restauraci najde alespoň malý výběr salátů. A jelikož v tomto oboru existuje konkurence, bývá personál ochoten nežádoucí přísady vynechat.

 

8. Co všechno se dá zdravou stravou a změnou životního stylu napravit?

Prakticky vše. Velmi však záleží na naší motivaci a odhodlání. (Viz také bod 13.)

Jedná se snad o jakékoli zdravotní potíže, je však třeba vzít v úvahu, že strava léčí jinak než klasická medicína. Alopatické léky většinou tlumí příznaky, takže jejich účinek může být velmi rychlý. Lék proti bolesti hlavy může působit již do 30 min., antibiotika zahubí bakterie obvykle do dvou dnů, takže pak již nejsme infekční (i když je musíme dobrat!, jinak by mohl následovat opětovný nástup choroby v mnohem odolnější formě; vše za předpokladu, že se lékař nezmýlil a hned napoprvé určil správný lék i při diagnostických možnostech omezených pojišťovnami a úrovní poznání). Asi nemá smysl zde popisovat účinky jednotlivých alopatik, na což ani nejsem odborníkem. Podstatné je, že alopatická medicína příčinu našich obtíží většinou neřeší.

Příčinou je nejčastěji zanesené tělo a překyselení organizmu, což spolu úzce souvisí. Původcem obojího bývá nevhodná a špatně kombinovaná strava, stejně jako nedostatek pohybu a odpočinku, špatné ovzduší, stres, negativní emoce - strach, hněv, smutek, nenávist, žárlivost, sebelítost… Stres a negativní emoce způsobují vyplavování stresových hormonů do krve. Jelikož v zápětí nenásleduje klasická stresová reakce jako útěk nebo boj, ke kterým tento fyziologický proces slouží a zacvičit si v kanceláři také asi nepůjdeme, má tělo s odstraňováním těchto stresových hormonů stejnou práci, jako s odstraňováním jakýchkoli jiných zplodin metabolizmu.

V takovéto situaci, kdy je tělo zanesené a oslabené jsme snadnou „kořistí“ pro různé mikroorganizmy. Viry, bakterie, plísně, kvasinky… přímo milují toto překyselené prostředí plné zplodin, protože zde pro sebe nalézají výbornou živnou půdu. Paradoxní je, že to ve skutečnosti nejsou oni, kdo nám škodí. Viry, bakterie atd. jsou vlastně požírači odpadu. Živí se zplodinami našeho metabolizmu a napadají jen nemocné buňky a tkáně. Náš imunitní systém s nimi v tu chvíli začíná bojovat, čímž nejen ničí tohoto „nepřítele“, ale zároveň, obvykle za zvýšené teploty, vylučuje spoustu nahromaděného odpadu (potem, močí, stolicí, rýmou…). V okamžiku, kdy se tělo takto začíná samo čistit, mu obvykle podáme nějaký lék na snížení teploty, proti bolesti, antibiotikum na zahubení „škodlivých“ mikroorganizmů, čímž zpomalujeme nebo zastavujeme průběh přirozeného očistného procesu. Teplota, kterou tělo pro rychlejší vylučování škodlivin potřebovalo byla opět snížena, antibiotikum zapracovalo místo našeho imunitního systému, který tím poněkud leniví a navíc nám vybilo v těle i bakterie, které „pracovaly pro nás“, např. střevní mikroflóru. Krom toho jsou všechny léky látky pro živý organizmus cizorodé a je tedy opět třeba je z těla vyloučit, čímž našemu organizmu přiděláváme další práci.

Přibližně toto v těle probíhá při infekčních onemocněních. Pokud máme např. alergii nebo ekzém, jedná se opět o snahu těla vyloučit látky, které nám škodí a tlumení projevů těchto chronických chorob působí v delším časovém horizontu velmi kontraproduktivně.

Možná někoho napadne: „Jak je to s autoimunitními reakcemi, kdy náš imunitní systém ničí buňky našich vlastních tkání?“ Ve skutečnosti je to však situace velmi podobná. Náš imunitní systém nikdy nebude ničit zdravé buňky, ale jen ty, které jsou již tak zanesené, že nedokážou dál vykonávat svoji funkci. Kortikoidy tento proces dokáží zabrzdit, ale skutečnou příčinu neodstraní a navíc bohužel opět přidávají k již tak dost velkému množství nahromaděných cizorodých látek. Na určitou dobu se nám sice dostává určité úlevy, ale za cenu ještě větších potíží přesunutých do budoucna.

Je to jen krátká ukázka toho, co může v těle nastat a jakým způsobem bývá situace „řešena“ klasickou cestou. V ostatních případech však tento systém funguje obdobně.

9. A co teplé jídlo? Naše maminky a babičky i odborná veřejnost svorně tvrdí, že je potřeba alespoň 1 teplé jídlo denně.

 

Chceme-li něco teplého do žaludku, můžeme si např. ráno místo čaje nebo kávy dát teplou vodu s citrónem, což je báječný čisticí prostředek pro naše útroby, zahřeje a navíc je to dobré. Také si můžeme vyrobit zeleninové polévky (viz recepty), které lze ohřát až na 40°C a i tak budou stále ještě syrové a tudíž plné enzymů, vitamínů a dobře využitelných minerálů. Jídlo teplejší než 40°C už je pro nás příliš horké než aby se dalo hned polknout. 

Posloužit může také příklad původních Eskymáků. Ti jedli vše syrové a někdy i mražené (viz Dr. Edward Howell - Enzymová výživa …) a to nejteplejší v jejich jídelníčku byla „ještě teplá“ tulení játra.

 

10. A co v zimě? Nebude nám zima a nebudeme častěji nastydlí?

 

Viz odpověď na předchozí otázku.

Já osobně jsem byla vždy zimomřivá, ale od doby, kdy jím syrovou stravu se to rozhodně nezhoršilo. Spíš naopak. Mé děti, živené rovněž převážně syrovým ovocem a zeleninou jsou každé jiné. Dcera je horkokrevná a syn zřejmě po mně. Rozhodně však nejsme náchylní k nachlazení.

 

11. Je nutné přejít na syrovou stravu na 100%?

 

Záleží na tom, co od takové změny očekáváme… (Viz bod 13.)

 

12. Je lepší změnit stravu naráz nebo postupně? Jak dlouho by měl přechod na jinou stravu trvat?

 

Doba potřebná ke změně je závislá na naší individualitě, zdravotním stavu, věku … i na očekávání. Dr. Norman Walker doporučuje 9 měsíců a za tuto dobu se to určitě dá zvládnout. Změna životního stylu včetně stravy však může trvat i několik let a nebo můžeme změnit vše během týdenní očistné kúry. V druhém případě je však vhodné zajistit si pomoc někoho, kdo má se živou stravou a očistnými technikami zkušenosti a zároveň nám bude dobrou psychickou oporou. Vžaduje to také naše velké odhodlání, přesvědčení a silnou vnitřní motivaci, kterou často bývá zdravotní stav. Budete-li chtít, mohu i já pomoci. Ať už však pomáhá kdokoli, jedná se vždy jen o pomoc, radu kterou lze přijmout nebo odmítnout.

Rady nebývá dobré přijímat bezmyšlenkovitě. Něco může jednomu prospět a jinému ublížit (v oblasti psychiky, pohybu i stravy). Odpovědnost má nakonec vždy každý sám za sebe.

 

13. A co léky, můžeme si ponechat svoje medikamenty, přidat lepší stravu a zdravý životní styl a očekávat pozitivní efekt na našem zdravotním stavu?

 

Jistě, že můžeme. Každé zlepšení se počítá a náš organizmus je nám velice „vděčný“ za jakýkoli krok správným směrem. Záleží však na tom, co od změny životního stylu očekáváme. Chceme-li „jen“ zhubnout nebo zlepšit svoji kondici, můžeme postupovat jakkoli pomalu a ponechat si kteroukoli součást našeho současného způsobu života si budeme přát. Může to být dokonce nejlepší cesta, protože pozvolná změna nám pravděpodobně připraví nejméně stresu a i s menší počáteční motivací nám umožní při novém režimu setrvat. Časem v něm můžeme nalézt skutečné zalíbení a pomalu postupovat krok za krokem ke kýženému cíli. 

Pokud se však potýkáme se závažným onemocněním, ocitáme se před zcela zásadním rozhodnutím. Nikomu neříkám, že má přestat užívat léky, kterým věří. To si musí rozhodnout každý sám. Situace, kterou i lékaři považují za vážnou, však obvykle znamená zcela zásadní zanesení a překyselení organizmu a každý chemický lék k tomuto zanesení a překyselení přidává. Je to podobné, jako bychom se chtěli zbavit akutního průjmu a odmítali se zříci oblíbených klobás. Mnozí určitě namítnou, že lék přeci napomáhá léčení. To je ale zpravidla jen iluze vyvolaná potlačením příznaků, tedy umlčením „poslů špatných zpráv“. Jsou tu i léky, které skutečně řeší určitý chorobný stav, jako antibiotika, která působí antibakteriálně, chemoterapeutika, která mají zastavit rakovinné bujení apod. Ani takové léky však nikdy neřeší pravou příčinu choroby. Pravou příčinou angíny či jiné virové nebo bakteriální choroby není dotyčný bacil, ale nahromaděný odpad, který je tomu kterému mikroorganizmu potravou. Další příčinou, která s tou první úzce souvisí, je naše překyselené vnitřní prostředí, ve kterém se těmto tvorečkům báječně daří. Nejsou to tedy skuteční nepřátelé, ale „požírači odpadu“. 

 

Příčiny civilizačních chorob jsou podobné. Stres, nedostatek pohybu a odpočinku a nevhodná strava jsou příčinou zanesení organizmu, překyselení a nedostatečné buněčné výživy s následným poškozením buněk, tkání i jednotlivých orgánů. Zcela správnou reakcí imunitního systému je nejen likvidace patogenů, ale také likvidace vlastních poškozených buněk, které již nejsou schopny dál plnit svou funkci – autoimunitní reakce. Tento stav někdy bývá předrakovinným stádiem. V této fázi člověku obvykle není moc dobře a navštíví lékaře. Ten na základě testů zjistí autoimunitní onemocnění a obvykle předepíše léky obsahující kortikoidy, které brzdí imunitní reakce, čímž se proces zastaví a člověku může i být nějakou dobu lépe. Poškozené buňky, které už neplní dobře svou funkci však v těle zůstávají (ač měly být rozebrány a nahrazeny novými). Jsou nedostatečně živené a plné odpadu a bývají častým útočištěm virů i dalších patogenů. Virus, ač sám ani není organizmem, jelikož jeho metabolismus začíná funguje až s pomocí hostitele, má vlastní DNA, kterou dokáže poškozené buňce vnutit jako její vlastní. A když se mu to povede, poškozená buňka již není rozpoznatelná imunitním systémem jako poškozená buňka vlastního těla a začíná nekontrolovaně růst, množit se... a vzniká nádor. Vytváří si vlastní cévní zásobení, které přináší nově vznikajícímu nádoru krví potřebné živiny. Svým růstem může narušit i membránu, která odděluje tkáň od okolních struktur, a prorůstat do dalších orgánů. Časem mohou vznikat metastázy – shluky nádorových buněk v jiných tkáních a orgánech.

 

Můžeme se pak ocitnout v situaci, kdy nám lékaři nabízejí už jen velmi nejisté a rizikové poslední řešení – např. chemoterapii. Chemoterapie může být úspěšná. Má však tolik negativních vedlejších účinků, které nám, zejména při oslabení imunitního systému, který jde ruku v ruce s rakovinnými stavy, mohou být dokonce osudnými. Chemoterapie totiž nedokáže ničit jen nádorové buňky a ty zdravé nechat bez povšimnutí. Působí na celé tělo a v neposlední řadě poškozuje imunitní systém. A vnáší do těla další odpad a okyselení. Člověk je ještě náchylnější ke všem chorobám, stává se ideálním hostitelem jakékoli infekci... I v případě úspěšnosti chemoterapie, neodstraníme-li ze svého životního stylu většinu rizikových faktorů, rakovina se po „vyléčení“ může s velkou pravděpodobností objevit znovu.

 

Strach a špatné svědomí z toho, že jsme něco zanedbali, nás obvykle žene do rukou lékaře. Zkusme se však zamyslet nad tím, co bylo zanedbáno. Většinou jde o výživu, zdravý způsob myšlení, a zdravý a přiměřený odpočinek (velmi stručně řečeno). Pokud se tedy od důsledků posuneme k odstraňování příčin, můžeme být úspěšní a to dokonce bez vedlejších účinků. Příčinu neseme sami v sobě a proto právě my ji můžeme skutečně odstranit.

 

Pro většinu z nás je to krok do neznáma. Navíc téměř všichni poslouchají lékaře (a mnozí jsme tak poslušní!). Ale i sami lékaři připouštějí vedlejší účinky a nejistotu vyléčení. Naopak alternativní přístupy (a zejména léčba syrovou stravou, čerstvými ovocnými a zeleninovými šťávami v kombinaci s celým zdravějším životním stylem) nepříznivé vedlejší účinky nemá a má na svém kontě mnohá zdánlivě zázračná vyléčení. A pokud vyléčený u nového životního stylu zůstane a dále na sobě pracuje, vyléčení bývá trvalé.

 

Co teď? Jak se rozhodnout? Je jasné, že konečné rozhodnutí musí nakonec učinit pacient sám. Může být vhodné promluvit s lékařem, vysvětlit mu svůj pohled na věc a domluvit se na odsunutí alopatické léčby a dalším vyšetření (za měsíc nebo tři…, po které bude pracovat na odstranění příčin, které ke stávajícímu zdravotnímu stavu vedly). Někdy však lékaři tolik času nedávají. Nebo nejsou nakloněni jiné než medicínské léčbě. Konečné rozhodnutí je však vždy na nás. A řešení nemusí být vždy čistě alternativní. Cestou může být i chirurgické odstranění nádoru a následná léčba stravou i dalšími přirozenými cestami.

 

V každém případě bych však volila i přírodní metody léčby. Protože nedokáže-li nás již chemoterapie apod. vyléčit, o to víc nám uškodí její negativní vedlejší účinky a tím víc nám znepříjemní poslední chvíle života. Změna stravy a životních návyků skýtá naopak mnohem více naděje. Pojďme tedy raději zjistit, co se skrývá pod pojmem živá / syrová strava a co dělat se svým životním stylem. Pojďme přestat „bojovat“ a začít se dívat a pomáhat. Protože to, s čím bojujeme, má tendenci růst, na co se jen díváme, odchází. A když pomáháme (ať už svému imunitnímu systému nebo druhým, což stejně nakonec souvisí), rosteme my a získáváme všichni.

 

14. Může strava pomoci i hojení úrazu?

 

Rozhodně. Vhodná strava, odpočinek a pozitivní myšlení mohou výrazně napomoci hojení i rekonvalescenci.

 

15. „Syrová strava je extrém a extrémy nejsou nikdy dobré.“

 
Věc může být extrémně dobrá i extrémně špatná. Spousta lidí se extrémům vyhýbá z obavy z neznámého nebo z obavy tvořit si nezávislý názor na něco, co už většina odsoudila. Jenže většina z té většiny svůj názor také od někoho převzala a tak je omyl velmi pravděpodobný a onou „většinou“ nijak nekontrolovaný. Co tedy dělat? Já navrhuji více zapojovat intuici a zdravý rozum. A snad ještě jakýsi automatický „alarm“, který nás začne upozorňovat na různé obecné „pravdy“, které jsme odkudsi převzali, aniž bychom se pídili po kořenech té které problematiky. Nemusíme si začít ihned aktivně vyhledávat veškeré informace z oblasti biologie, biochemie… (i když ani to by nebylo k zahození, pokud bychom na to měli čas a elán), ale mějme oči a uši otevřené a ptejme se sami sebe, zda některým obecným nebo novým pravdám nechybí logika, abychom pokud možno neodmítli nebo nepřijali některou informaci bez rozmyslu. A také přijímejme změnu názoru ať už vlastního nebo cizího jako součást přirozeného procesu růstu.
 

16. „Život je boj“ (Toto není častá otázka, zato je to častá a dle mého názoru kontraproduktivní životní filosofie mnohých z nás.)

 
S tímto vědomím často přistupujeme k řešení domnělých problémů. Vůbec míváme často pocit, že musíme něco řešit, místo abychom věci nechali, ať se řeší samy. Takže onemocníme-li, jíme léky, abychom bojovali s chorobou, čímž ale vždy bojujeme i proti vlastnímu tělu, místo abychom tělo posílili, aby se náš imunitní systém dokázal s chorobou vypořádat sám. Ještě lépe uděláme, budeme-li o své tělo pečovat již preventivně, aby k chorobnému stavu vůbec nemuselo dojít.
 
Bojujeme však také proti vlastním „zlobivým“ dětem, místo abychom se spíš dívali a viděli příčinu jejich jednání (často bývá v nás). A bojujeme proti svému okolí a přitom i zde většinou stačí mít oči otevřené a v sobě hledat odpovědi na otázky: „Proč?“
 
Jinými slovy, potřebujeme-li se něco dovědět, musíme naslouchat. A máme-li naslouchat, musíme se napřed sami ztišit.
 

17. Jestli je živá strava tak zázračná, jaktože za její objevení ještě nikdo nedostal Nobelovu cenu a lidé se stále léčí spíš pomocí klasické medicíny?

Nobelovu cenu by musela dostat sama příroda. Živá strava tu totiž byla vždy, nevynalezl ji žádný moudrý člověk. Dnes jen znovu objevujeme, jak báječné účinky tento přírodní a jednoduchý způsob stravování má.

 

A už bylo řečeno, že nejen vhodná strava je potřeba k zajištění zdraví. Důležitý je celkový životní styl včetně odpočinku, fyzické aktivity, zdravého způsobu myšlení... strava je pouze a právě jednou podstatnou součástí tohoto komplexu. A tady začíná být zjevné, proč se zástupy neuzdravují samy bez pomoci lékařů. Nemusí (i když spíš výjimečně pro někoho může) být snadné tohle všechno změnit. Trvá to nějakou dobu a většina z nás potřebuje pomoc. (Teď nemyslím lékařskou. A skutečných léčitelů není mnoho a někteří z nich si tak ani neříkají. A jsou tu lidé, kteří dokáží pomoci s určitou oblastí a pak nebo i zároveň bývá dobré hledat dál. A také pracovat sami na sobě.)

 

Vůbec to ale nemusí být tak těžké, jak to teď možná vypadá. U každého a v každém okamžiku může být proces uzdravování se jiný. Vždy se při něm člověk i hodně naučí, poznává sebe... a může to být do určité míry i zábava. A když tím vším člověk projde (prochází), bývá rád, že se věci vyvíjejí správným směrem, ale často bývá i unavený z diskuzí s lékaři, kteří nevěří, přesvědčují o svém, straší... (ne všichni, ale bohužel podstatná část z nich) a když se člověk z tohoto koloběhu léků, často trvalého postupného zhoršování stavu, strašení, varování... vymaní, je rád, že je rád a málokdy má motivaci se k lékaři, když už ho nepotřebuje, vrátit a říci mu, jak se věci mají, co mu skutečně pomohlo... vystavovat se dalším často málo příjemným diskuzím... Krom toho takový vyléčený člověk často cítí pokoru a vděk, že je mu dobře a nechce to dobré "zakřiknout".

 

A tak se lékaři málokdy dovídají, že ještě něco jiného než klasická medicína může léčit a že ta jiná cesta může mít i lepší a trvalejší výsledky, bývá prosta následků a bývá úspěšná i tam, kam už klasická medicína svými prostředky nedosáhne a hovoří zde už jen o zázracích. A přitom jsou tyto zázraky dostupné každému. Stačí určitá míra přesvědčení, odhodlání, pokory, víry v sebe, své tělo, schopnost přijímat pro mne nové (a přeci možná staré) věci... a k tomu výdrž.

 

Naopak se k lékařům vracejí ti, pro které tato cesta byla (zatím) příliš náročná, kteří nenalezli, co hledali. A od nich se lékaři naopak dovídají, že alternativní cesty jsou neúčinné.

 

A proto (nechci však nikoho nutit): Vracejme se k lékařům, nechávejme si dělat kontrolní testy, odběry krve... i když už sami pro sebe necítíme potřebu. A pak otevřeně řekněme, co skutečně pomohlo. Třeba jen proto, aby mnozí další a třeba psychicky slabší nebyli nuceni odolávat tak velkým psychologickým tlakům a měli snazší cestu ke skutečnému uzdravení.

 

A hlavně proto, aby řady již dnes pokrokově smýšlejících lékařů mohly dále růst a pomáhat.

18. Léčí živá strava i rakovinu?

I nádorová onemocnění mají své příčiny v nevhodné výživě, která místo aby tělo živila je spíš zanáší odpadem a překyseluje. A také ve všudypřítomném stresu, který způsobuje totéž stejně jako celkově nevhodný životní styl s nedostatkem pohybu a pobytu na čerstvém vzduchu i nedostatkem odpočinku. A kde jsme něco pokazili, tam je třeba věci napravit. Pak se začnou měnit i přirozené důsledky. Tělo bude moci rozvinout svou přirozenou schopnost sebenapravování.

 

Viz také bod 13.

Dotaz k Živé stravě

Zeptejte se autorky na to, co Vás zajímá.