Novinky
Individualita ve výživě
Tak jako se lišíme zvenčí rozdílnými tvářemi, barvou pleti, očí, vlasů nebo otisky prstů, stejně se lišíme i uvnitř. Někdo je ranní ptáče, jiný je aktivnější večer. Někdo zvládne fyzicky pracovat bez odpočinku po celý den, na druhého i při mnohem menší zátěži padá únava už před polednem. Někdo se celý život živí vepřovým s knedlíky, občas přidá pivo, vínečko nebo i něco tvrdšího a v dobrém zdraví se dožije vysokého věku, jiný o sebe celý život pečuje a stejně to pořád nějak není ono. Co je příčinou? Je to dáno geneticky? Máme svou konstituci zděděnu po předcích, nebo je dána něčím jiným? A hlavně jak odhalit, co je konkrétně pro mé tělo dobré, aby i při třeba slabší konstituci pracovalo co možná nejdéle, nejspokojeněji, a bez nepříjemných výkyvů? Jak na to, abychom se cítili co nejlépe?
Vždy je potřeba respektovat individualitu jedince. Určité předpoklady jsou nám skutečně dány a je na nás, jak se s těmito předpoklady vyrovnáme, abychom se cítili po maximum času dobře a zvládali i určitou fyzickou či psychickou zátěž, i když nám podstatné rysy našeho nastavení asi vždycky zůstanou. Dobrou zprávou je, že máme možnost poznat, jaké je naše nastavení, a existují i informace o tom, jak s tělem určitého nastavení nakládat, aby co nejlépe fungovalo, abychom byli po stránce fyzické i psychické co nejvíce spokojeni.
Jak vzniká individuální nastavení, některé příčiny našich odlišností
Jako je příliv a odliv určován Měsícem (dostatečně přesnými měřicími přístroji lze jeho vliv sledovat i ve sklenici vody), stejně má Luna na obloze vliv i na vodu ve tkáních rostlin a živočichů. Už dlouho existují lunární kalendáře, podle kterých můžeme určit správný den výsadby nebo zalévání či ošetřování rostlin, stejně jako nakládání zeleniny a snad všech činností, kterými se zabýváme. Jsou to jevy, které fungovaly vždy a odrážejí se např. v lidových moudrech. (Např: Ute York - Měsíční znamení)
(Některé nejmenované kalendáře výsevních dní jsou bohužel značně nepřesné (pokud už jsou nepřesnosti opraveny, tak se omlouvám). Lunární kalendář Krásné paní však, pokud vím, funguje správně.)
Luna má vliv nejen na okolní přírodu, ale i na člověka. Ostatně každé těleso jakkoli veliké má své gravitační a elektromagnetické pole. Veškerá tělesa živá i neživá se navzájem ovlivňují a Měsíc je nám z těchto těles nejblíže (nepočítáme-li Zemi, vůči níž se spíš nepohybujeme, proto je její vliv na nás zřejmě víceméně konstantní).
Luna ovlivňuje zejména na tvorbu žluči. (Stejně tak i Jupiter, ale pro jednoduchost se teď soustřeďme na nám nejbližší Měsíc.) Žluč se podstatnou měrou podílí na trávení, ale i na distribuci živin, ukládání výživných látek a tím i regeneraci, ale i ukládání odpadu. Na jejím množství do značné míry závisí čistící schopnost těla. A jelikož se schopnost jednotlivých těl tvořit žluč může lišit až třikrát, můžeme si představit, jak veliké mohou být rozdíly ve fyzické konstituci jednotlivých lidí. (zdroj: Milan Plchot - Návod k používání sebe sama)
A jaká je vazba na trávení?
Podle toho, jak se v průbehu času postavení Luny mění, mění se i její vliv na nás. Mění se celkem plynule a stále. Proto se také v průběhu času mohou měnit naše chutě a s nimi do jisté míry i schopnost trávit určité potraviny či jejich složky (sacharidy - tuky - bílkoviny). Jedná se o tzv DEVÍTIDENNÍ CYKLUS. Nejsilněji nás však Luna a celkové postavení planet ovlivňuje v okamžiku našeho zrození. Tehdy jsme nejvnívavější, nejcitlivější. Tehdy Luna (její fáze, znamení, kterým prochází a živel, ke kterému dané znamení přísluší...) určí, v jakých rozmezích se tvorba žluči v našem těle bude pohybovat po celý život a tím i které živiny budeme nejsnáze trávit a nejvíce potřebovat. Saturn pak určí, jak bude tato žluč hustá... a mohli bychom pokračovat dále planetu po planetě. (zdroj: Milan Plchot - Návod k používání sebe sama)
(Nejsem astrolog a proto vlivy planet na náš osud ráda přenechám odborníkům na astrologii. Ze současného poznání o vlivu planet na nás si vybírám právě to, co nejvíce určuje naše fyzické zdraví. Při konzultacích bereme velkou měrou v úvahu i psychiku, pohyb a vše ostatní, co s naším zdravím souvisí, co je ovlivňuje a co můžeme také sami ovlivnit, abychom se cítili co nejlépe. Neboť jak víme, vše souvisí se vším.)
Schopnost těla tvořit žluč nás dělí do 4 skupin:
Tělo, které tvoří žluči nejvíce, obvykle nejlépe tráví tuky. Po nich následuje skupina lidí, kteří dobře tráví a obvykle preferují sacharidy. Ještě méně žluči mají ti, kteří nejvíce vyhledávájí bílkoviny a často i maso, i když není pravidlem, že ti všichni maso musí jíst. Většině z této skupiny lidí dělá maso dobře, ale jsou zde i výjimky. Tito lidé mají výrazně vyšší schopnost čištění těla, než předchozí dvě zmiňované skupiny. Těm, kdo mají žluči nejméně, obvykle nejvíce prospívá zelenina. (I když syrová zelenina zelenina bývá prospěšná všem. Ti sacharidoví, ale i tukoví však vyhledávají i ovoce...). Kdo má tvorbu žluči nejnižší, mívá zároveň silnou čistící schopnost těla a výrazně slabší schopnost regenerace. Těmto lidem často hodně vadí sůl (ale může jim dost vadit i sladké). Přesto mohou např. ke slaným i jinak chuťově výrazným potravinám tíhnout. Tento sklon jim však nedává intuice, ale spíš síla zvyku a možná i slabší čichové a tím i chuťové buňky, což souvisí rovněž s menším množstvím žluči, se kterým tělo disponuje.
Výživové preference konkrétný osoby pak bývají ještě maličko složitější, resp. rozvrstvené: Např. kdo se narodil s Lunou v první polovině zemského znamení, měl by jíst co nejvíce zeleniny. Na 2. místě má tuky a na 3. místě bílkoviny. Sacharidy (např. obilí, rýže, brambory..., ale do značné míry i sadké ovoce) pak budou jeho nejméně preferovanou složkou stravy a měl by se jim spíš vyhýbat. (zdroj: Milan Plchot - Návod k používání sebe sama)
Může to působit sožitě, ale většinou, když lidé poznají výživové preference svého těla, bývají vlastně uklidněni. Obvykle totiž zjistí, že skupina potravin, kterou od malička vyhledávají, je pro ně v pořádku. Ideální jídelníček pak bývá v souladu s chuťovými preferencemi a přináší tu nejvíce vyhledávanou spokojenost. Zbývá pak ještě najít např. mezi "oblíbenými" sacharidy nebo bílkovinami ty pravé, které skutečně potřebujeme. A pak už jen doladit kombinace potravin, denní dobu vhodnou pro jednotlivá vydatnější či lehčí jídla, někdy se zaměřit i na odlišnosti během roku, vše sladit s možnostmi danými zaměstnáním, chodem rodiny atd. Tak, aby byly změny proveditelné, co nejpříjemnější, nejpřirozenější, udržitelné a vedly k potřebnému výsledku. To vše je předmětem osobních konzultací.
Živá strava
Živá strava je skvělým zdrojem nejlépe dostupných a využitelných živin. A pokud se jakožto člověk nebudeme vyčleňovat z živočišné říše, dojdeme k tomu, že je i jedinou přirozenou stravou. Vždyť kdo jiný mimo nás lidí své jídlo vaří? A jelikož patříme mezi primáty stejně jako opice, náš přirozený jídelníček se nám už poměrně jasně poskládá. Jak je ale možné, že tato strava přese všechno někomu vyhovuje více a někomu méně, nebo snad, jak se zdá, vůbec? Je to fakt, nebo jen následek nastavení naší psychiky? Nebo zde hraje roli genetika? Krevní skupina? Zeměpisná šířka, ve které žijeme? Roční období?
Se živou stravou jsem začala již na podzim r. 2005 a ještě před živou stravou jsem se zabývala výživou z pohledu jiných výživových směrů. Za tu dobu jsem prošla různými fázemi, kdy jsem postupně zjišťovala, že ani jídelníček někoho na živé stravě dokonale prosperujícího nemusí být ideálním jídelníčkem pro mě. To, že živá strava dvou lidí může vypadat velice různě je jasné, stejně jako dva lidé mohou být vegetariáni a přitom jíst každý poněkud odlišně. Zajímavé je, že tahle různě pojatá živá strava může oběma těmto různým lidem ideálně prospívat, přestože jeden bude jíst např. zeleninu, lupení a ořechy a druhý jen ovoce. Nebo mohou dva různí lidé jíst to samé (a jejich jídelníček může být postaven takřka dokonale) a přesto může jeden prospívat a druhý nikoliv.
Z toho vyplývá fakt, že ani živá strava nemusí být zárukou ideálního přísunu živin. Nemusí, ale může. Jak na to, aby byla? Co jíst, pokud chápeme, že přese všechno je živá strava to nejlepší, co svému tělu můžeme dát? Jak zjistit, co skutečně jíst, abychom byli zdraví a cítili se dobře?
Po mnoha peripetiích, kdy jsem takto hledala kvůli sobě i pro druhé a třídila si informace, které přicházely a stále přicházejí z bezpočtu zdrojů, se dnes již rýsuje dost jasný obrázek o tom, jak rozklíčovat, co je pro koho vhodné. V poslední době je mi snad největším učitelem pan Milan Plchot, autor skvělé knihy "Návod k používání sebe sama" za což mu nesmírně děkuji. Ale učím se i od mnoha dalších, včetně mých dětí, mé rodiny. A učiteli jsou mi i mí klienti. I jim všem proto patří mé díky. A v neposlední řadě mě učí mé vlastní tělo i celý vesmír. I těm děkuji.
Komu mohu pomoci?
Tomu, kdo chce se živou stravou začít a není si jist, jak na to: aby neměl hlad, aby mu něco nechybělo, aby mu nebyla zima, aby se cítil dobře…
kdo už živou stravu jí, ale má pocit, že to nějak není ono, nebo že to možná ani není pro něj.
kdo pro sebe (pro své zdraví) chce něco udělat, ale pro přechod na živou stravu si připadá příliš nedisciplinovaný, nemocný, unavený, vytížený…
kdo se chce zbavit únavy, nemoci, ale i když je jen smutno.
kdo potřebuje vědět, co jíst v těhotenství a v době kojení, aby bylo zdravé dítě i máma.
kdo chce, aby živou stravu jedly i jeho děti a má obavy, aby měly to, co potřebují.
kdo potřebuje poradit s prvními příkrmy pro své robátko.
kdo chce vědět, jak dál po prvních příkrmech.
kdo se chce poradit, co se stravou ve školce, škole.
kdo tápe ohledně stravy v rodině.
kdo váhá, jak na to, aby dětem chutnalo, aby byly spokojené…
kdo má (sám nebo jeho děti) určité zdravotní potíže a chce vědět, jestli se dají řešit pomocí výživy a jak na to.
kdo nerad jí léky a chce být raději skutečně zdravý.
kdo se chce cítit lépe, mít víc energie, víc elánu do života.
Kdo potřebuje zhubnout.
Kdo potřebuje přibrat.
Kdo se cítí unaven.
Kdo má pocit, že na něj „něco leze“.
Koho bolí břicho.
Kdo má zdravotní potíže i velmi závažného rázu, a je odhodlaný pro sebe něco udělat, jen cítí, že potřebuje poradit, jak na to…
Kdo ví, že: „Nejlepší pomocnou ruku najdeme na konci vlastního ramene.“
Kdysi mě fascinovala pravdivost tohoto tvrzení, které si však můžeme vyložit velice různě. Někoho může naštvat, mě kdysi utvrdilo v pocitu vlastní zodpovědnosti, ale i v tom, že skutečně můžu, kdyby ne všechno, tak aspoň mnohé změnit (ve skutečnosti mohu změnit tolik, kolik si dovolím).
Více o osobních konzultacích se dovíte zde. Můžete se také objednat.
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1148499747-sama-doma/214562220600017/ a https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1148499747-sama-doma/214562220600042 - v Sama Doma
a na Cestách k sobě: https://cestyksobe.cz/hana-zapletalova-pri-zive-strave-hrave-a-zdrave-povidani-s-hankou-zapletalovou/7375#
