Vnitřní přijetí odlišnosti

(Aby babička nebyla zaskočena tím, že pro nás přichystala náš oblíbený dort nebo svíčkovou a my to najednou vůbec nechceme. Nemluvě o pocitech našeho zoufalého potomka, který na to má najednou velikou chuť a my mu to nechceme dopřát.)

Zejména s prarodiči je dobré promluvit předem. Jistě jsou ke svým vnoučatům velmi citově vázaní a určitě jim velice záleží na jejich zdraví a spokojenosti. Pokud prarodiče získají pocit, že bylo naše rozhodnutí neuvážené, stává se, že mají tendenci je nenápadně nebo i zcela otevřeně „napravovat“, což nepůsobí příliš výchovně. Raději tedy respektujme, že se jedná o věc pro ně nejspíš nezvyklou. Pro všeobecnou pohodu bude velmi prospěšné, pokud i oni budou respektovat naše rozhodnutí.

Vědomí toho, že nejsme všichni stejní. Každý se nějak liší a tak je to dobře. Kdyby tomu tak nebylo, byla by to nuda.

 

Rozumově pochopit, proč nemá jíst (dělat…) všechno, co jedí (dělají…) ostatní.

 

Možnost vidět opravdovou radost v jiných věcech, než je jídlo (nebo cokoli, co nemohu). Přesto je báječné, když je i jeho jídlo chutné, a vypadá lákavě.

Chápat důležitost zdraví, vlastní odpovědnost za něj a výhody, které zdraví (i třeba relativní) přináší a také nevýhody toho, jsme-li nemocní. A pokud možno to umět i jednoduše vysvětlit.

Jednotné vystupování rodičů (v ideálním případě celé široké rodiny, učitelů…, ale to není podmínkou).

Včas změnu prodiskutovat např. s pí. učitelkou, vedoucími zájmových kroužků… tam, kde lze předejít vzniku nedorozumění. Určitě však dítě nelze uchránit od všeho a ani to není účelem. Zejména v kontaktu s vrstevníky je ideální, pokud se dítě o sebe umí postarat samo (viz bod 4.).

Než jdeme k někomu na návštěvu (ať už se jedná o babičku nebo kamaráda), je vhodné ho citlivě informovat o tom, že jíme jinak než dříve a nejlépe také proč, aby si nikdo nemohl vykládat osobně, že si něco nevezmeme.

Jdeme-li na návštěvu, vezměme s sebou nějakou „naši dobrotu“ pro nás i pro ostatní.

Je jedině dobře, pokud pořádáme občas nějakou oslavu my. Naši přátelé a přátelé našich dětí tak mají možnost zjistit, že tato zvláštní strava může být velmi chutná a lákavá, ukojíme tím trochu z jejich zvědavosti a lépe se my a hlavně naše děti včleníme mezi ostatní.

Měli bychom být sami přesvědčeni o tom, že úprava stravy je vhodným řešením a být připraveni s dětmi citlivě řešit případné nepříjemné situace. Velmi důležitá je naše schopnost naslouchat.

Někdy se i při poněkud nejednotném postupování rodičů dá situace zvládnout, ale je mnohem snazší, když si dospělí napřed to podstatné ujasní spolu a pak teprve jednotněji působí na děti. Možná ale nejsme absolutně přesvědčeni, že tak velkou změnu zvládneme. Může to být značný psychický nápor na dítě i na nás.

A pokud budeme o půlnoci nebo brzy ráno dítěti nebo celé rodině chystat speciální stravu na celý den, se kterou budou navíc všichni nespokojeni…, může nás čekat i fyzické vyčerpání a nervové zhroucení. Je to krajní případ, ale stát se to může. A pokud naše dítě nebude připraveno na přijetí své odlišnosti, může to i pro něj znamenat velkou psychickou i fyzickou zátěž.

Proto je dobré si předem dobře promyslet nebo raději sepsat všechna pro a proti a zvážit, jestli a jak velkou změnu my i rodina zvládneme. Je dobré plánovat i tempo postupné změny. Někdy se dají dohodnout určité výjimky (jen by měly mít přesná pravidla, aby nám nepřerostly přes hlavu a aby celá věc ještě plnila svůj účel). A pokud nevíme, můžeme se také zeptat dětí. Za předškolní děti musíme samozřejmě rozhodnout my a také u školáka má nakonec rodič poslední slovo. Ale pokud o důležitých věcech, týkajících se dětí, jednáme s dětmi, místo abychom je jen postavili před hotovou věc, často je lépe přijmou. A mohou i velmi překvapit svou zodpovědností, odhodláním… Jedná se přeci o jejich zdraví a jejich život.

A pamatujme na komplexnost. Zdravá strava je skvělá věc. Sama však dokonalé zdraví nevybuduje. Vždy je třeba myslet i na aktivní a pasivní odpočinek, pobyt na čerstvém vzduchu a na přístup k životu vůbec. Prastaré rčení, že „láska hory přenáší“ platí stále.